7 kritérií pro zabránění únavě materiálu
Únava materiálu je definována jako narůstající poškození materiálu, způsobované dynamickým namáháním s amplitudou pod limitem pevnosti v tahu. Z praktického hlediska lze únavu rozdělit do dvou skupin:
- nízkocyklová únava s počtem cyklů až 104 a amplitudou namáhání nad mezí kluzu, kde převládá plastická deformace
- vysokocyklová únava s počtem cyklů vyšším než 104 a amplitudou namáhání obvykle pod mezí kluzu, kde převládá elastická deformace
Nízkocyklová únava není důležitá pro konstrukci spoje. Během procesu nízkocyklové únavy obvykle amplitudy namáhání překračují mez kluzu. Upevňovací prvky by neměly ani dosáhnout tuto hodnotu namáhání. Na druhé straně bychom měli věnovat pozornost vysokocyklové únavě! Konstruktéři šroubových spojů musí vždy zvážit vliv vysokocyklové únavy, když jsou očekávány dynamické síly!
Obrázek znázorňuje typický příklad dynamického zatěžovacího cyklu. Nejdůležitější proměnnou hodnotou není maximální hodnota namáhání (σmax), ale amplituda působícího namáhání σa. Je to důležitý parametr určující únavové chování materiálu.
V oboru spojovacích prvků existuje velmi specifické nebezpečí. Když nižší amplituda zatěžovacího cyklu překročí nulovou osu, veškeré předpětí ve spoji je ztraceno a šroub se otočně uvolňuje nebo dokonce po nějakém čase může prasknout. Konstruktér spoje musí této situaci zabránit.
